Zpátky do Sedla - 7. kapitola - Trapas na obzoru?

27. října 2012 v 7:30 | Ilorin |  Zpátky do Sedla



"Proč jsi mi neřekla, že už jsi jezdila?"
"Nechtěla jsem ti to kazit," odpověděla jsem popravdě a musela jsem se usmát.
Šli jsme zrovna dvorem k zadním výběhům. Byla už jsem celá nastrojená v jezdeckém a v ruce jsem svírala helmu. Nemohla jsem tomu uvěřit: zase pojedu na koni. Bylo to něco jako znova naplněný sen. Ale stejně nepochopím, proč s tím Frank souhlasil. Vždyť mě znal pár minut a Ginnifer mě neznala o moc déle! A přesto mi dovolil zajezdit si na koni, který na sebe už léta nikoho nepustil...
Nervozita ve mě začala stoupat. Co jsem si myslela? Že to najednou bude nějaký poslušný koníček, kterého jsem jen svým příchodem změnila? To se stávalo ve knížkách, ne tady. Ale stejně jsem to musela zkusit.
Snažila jsem se nemyslet na to, jak budu vypadat komicky, až budu ležet na zemi. Soustředila jsem se tedy na jiné věci. Třeba jako na to, že na dvoře vyšiloval kůň. Třeba na to, že k nám mířil krásný polonahý kluk.
"Ahoj Ginny," pozdravil a moje společnice v obličeji připomínala rajče. "A ty jsi...?"
"Annabell," odpověděla jsem a napřáhla ruku. Když jsem po 3 vteřinovém trapném tichu zjistila, že takhle se tady lidi asi nezdraví, spustila jsem ji dolů. "Jsem tu poprvé."
"Jo, já jsem Aaron. Ty jsi další člen našeho týmu koňáků?" zaradoval se.
"Ne ne, já ještě nevím, jestli sem budu chodit." Chtěla jsem. Moc, moc jsem chytěla. Ale byl tu problém, který zřejmě teď seděl v obýváku a čekal na mě.
"Aha. Ale kam to teda razíš v tohle oblečení?" uchechtl se. Chtěla jsem mu odpovědět, ale Ginny mě předběhla.
"Jde si vyzkoušet jet na Altairovi. Chceš se přidat?" zeptala se podivně pištícím hlasem.
Zasmál se. "No, jezdit na něm nebudu, ale rozhodně se podívám." Skvěle, další svěděk mé trapnosti.

Na jeho hřebě jsem se necítila zrovna bezpečně. Musela jsem prostě myslet na to, že stačí nějaká neposlušná moucha nebo prostě cokoliv rušivého a během tří vteřin jsem na zemi.
Přesto jsem to chtěla zkusit.
"Jó" zaskandovala Ginny za nízkým plotem, nebo spíš jen kládami, které ohraničovali výběh. Zate Aaron se netvářil moc nadšeně. Podle jeho výrazu jsem nohla dokonale číst jeho myšlenky : To bude zábava. Zase jen nějaká husa, která chce zkrotit neposlušného koně.
Když mi dal Frank znamení, že už můžu jet, obrátila jsem se k dráze, lehce vyznačenou udusanou trávou.
"Tak pojď, chlapče," zašeptela jsem si spíš jenom pro sebe, ale k mému úžasu se Altair rozjel. Ani jsem ho nemusela pobízet. Nemohla jsem nad tím ale moc přemýšlet, protože bělouš se už rozjížděl k první překážce.
Chabě jsem ho pobídla do cvalu.
Jak se první překážka blížila, nervozita opadala. Vždyť za jak dlouho jsem seděla zase seděla v sedle? Neměla jsem čas ani sílu to počítat. Ale chybělo mi to. Moc mi to chybělo.
Cítila jsem, jak s Altairem nalézáme stejný rytmus. Vznikalo mezi námi jakési spojení...Nevím, co to bylo, ale líbilo se mi to. Pomalu jsem mu nechávala celou kontrolu nad jízdou. Uvolnila jsem se v sedle, povolila jsem otěže.
Když byl první skok vzdálený jen pár metrů, usmála jsem se a otěže téměř pustila.
Přikrčila jsem se v sedle, očekávala jsem skok.
Zavřela jsem oči. Až tak jsem Altairovi důvěřovala.
Chyba.
Pocítila jsem škubnutí. Oči jsem otevřela přesně tak, abych ještě viděla, jak letím vstříc udusané zemi.

Tak co? Líbil se díl po pauze? Doufám, že vás aspoň trochu překvapil.
 


Komentáře

1 Flash Flash | Web | 27. října 2012 v 11:20 | Reagovat

Po téhle povídce se mi moc stýskalo :). Jsem zvědavá, jak to Annabell zvládne a proč jí Altair shodil. NEmůžu se dočkat další části :)).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.