4. kapitola - Školou povinná

1. července 2012 v 12:00 | Ilorin |  Zpátky do Sedla

Tak doufám, že se těšíte na další kapču! Tentokrát už ze školního prostředí!
Jinak se musím komečně pochválit kvůli té úvodce. Moje práce teda nebyla nějak velká ale ten obrázek...dokonalý! Vy to možná nevíte, ale Annabell je blondýna a ten "osudný kůň" (myslím, že jste čekali, že tam nějaký bude) je taky bělouš!
Výslovnost jmen: Ian (íjen)
Caitlin (Kejtlin)
Layla (lejla)
Jamie-Lynn (džejmí-lyn)
Julie (džulí)



Pondělí nastalo rychleji než jsem čekala.
Po probuzení, které nebylo zrovna příjemné, jsem jen rychle vzala nějaký to oblečení ze skříně. Po svém malém trapasu s těma slepicema jsem se snažila vzít něco, co by vypadalo jako z velko města. Ale ve všech takových kouscích jsem vypdala jako nějaká lehká holka, tak jsem si prostě jen vzala oblíbený tričko a džíny. Pak už jsem se jen nasnídala a radči už vyšla směrem škola. Nebyla jsem si jistá, jak potrvá dlouho, než ji znova najdu.
A měla jsem pravdu, když jsem přošla ke školu, už poprvé zvonilo. Ale musím říct, žetam měli krásnou školu. Velkou, prostornou a docela moderní. Všude po chodbách byli všmožné díla, ať už obrazy nebo miniaturní sošky. Rychle jsem koukla na hodinky - za minutu osm. Ihned jsem tedy našla nějakou osůbku, která vypadala jako učitelka a zeptala se jí na polohu mé třídy. Chvilku na mě koukala, jako na idiota a pak začala povídat, něco v tom slymslu, co je to za žáka, když neví, kde je jeho třída. Než jsem jí stačila říct, že jsem tu nová, všichni se už po mně otáčeli. Někteří měli výraz typu "Co si to dovoluješ?" a jiný "Pani, dobrá práce".
Zazvonilo.
Rychle jsem se zeptala, kde mám třídu (díky bohu odpověděla) a pelášila jsem.
Když jsem vešla, spadl mi velký kámen ze srdce - vevtřídě ještě nebyl učitel. Všude vládla veselá nálada schledání po víkendu. Na lavicíxh seděly vždy skupinky lidí a hezky v chumlu si povídali nejnovější drby a zážitky. Jen jedna holka mi byla matně povědomá, seděla v jednom chumlu blízko katedře.
Nikoho z ostatních jsem nikdy dřív neviděla.
Bylo mi blbé tam jen stát, tak jsem se začala pomalu rozhlížet po místě. Lavice byli po dvou, jak jinak a skoro všechny byli zaplněné. Procházela jsem jako nápěsíčná ulličkou, očima hledala nějaké vhodné místo. A opravdu jsem jedno našla - v druhé lavici uprostřed. Seděl tam jen jeden blonďatý kluk, nevšímaje si okolního světa. rozpačitě jsem se k tomu místu vydala. Bohužel v tu chvíli ožil.
Přeměřil se mě chladnýma šedýma očima. V tu chvíli jsem stuhla. Rozpačitě jsem skolina oči k zemi a pokračovala dál uličkou. Pořád jsem však cítila, jak mi jeho pohled propaluje tělo.
Až když jsem došla na konec místnosti, připadala jsem si dostatečně trapně. To jsem ale ještě nevěděla, co přijde.
"Dobrý den, třído," přiřítila se do učebny energetická učitelka s hrnek kafe a štosem papírů. To vše si položila na stůl a počkala, než si všichni v místosti stoupnou.
"Děkuji, sedněte si," pronesla pochvlíli a ihned si sedla za katedru. Otevřela nějakou knihu, zřejmě třídnici, a zeptala se třídy: "Tak kdo dneska chybí?"
"Lerensová a Jackson," odpověděla ochotně jakási dívka v první lavici. Učitelka pohledem přelétla třídu. A zastavila se u mě.
"Co ty tam tak stojíš? Posaď se," nařídila klidným tónem a rychle něco naškrábala do třídnice. Pak se zarazila. Svrašila čelo a trochu si upravila své elegantní brýle. Pak se opět podívala na mě. "Ty jsi ta nová?" Zamávala nějakým papírkem, který byl zřejmě založený ve třídnici. Následovalo šoupání židlí, jak se každý obrátil ke mě. Asi si mě všimli až teď.
"Jo," pípla jsem. Až když mi došlo, že mě neslyšela, odvážila jsem se trochu zvýšit hlas. "Ano."
"Nuže, vítej ve škole...emh...Annabell," dokončila, když rozluštila mé jméno na papírku. Pak se opět podívala na mě. "Doufám, že se ti tu bude líbít," usmála se.
"Děkuju," zamumlala jsem rozpačitě a opět hledala volné místo. Učitelka si toho všimla.
"Co? Nemáš si kam sednou? Vždyť tady vedle Iana je místo!" A ukázala na to jediné místo, kam jsem ti určitě nechtěla - vedle toho blonďáka.
Ian, jo? Pomyslela jsem, zatímco jsem se uličkou blížila k lavici. Krásný jméno...
"Už máš učebnice?" Vypálila hned učitelka, když jsem se usadila.
"Ještě ne."
"No, tak se budeš koukat k sousedovi. No a my třído, začneme. Otevřete si učebnice na straně 48 a Megan, pojď k tabuli." Vzadu se s povzdechem zvedla jakási dívka a napochodovala k tabuli načež jí učitelka začala ditkovat příklad.
To ne matika! Povzdechla jsem si. Matematika je můj nejneoblíbenější předmět, takže neni divu, že v něj nejsem nějak extra dobrá.
Můj soused mezitím znuděně nalistoval požadovanou stránku v učebnici, šoupnul ji doprostřed lavice a víc se o mě nezajímal. Stydlivě jsem se na něj usmála za půjčení učebnice.
Ani se na mě nepodíval.

Zazvonilo.
Všichni žáci si začali ihned balit věci nebo bavit se kamarády. Dost velká skupinka se taky otiočila na mě.
"Tak to dokončíme zítra," oznámila matikářka rozpustilé třídě, popadla kafe a odkráčela ze třídy. V tu chvíli se Ian taky zvednul a kamsi šel. Ani trochu mě to nezajímalo.
Všichni se po mě otáčeli a já, jako prvotřídní stydlivka, jsem dělala, že něco hledám v tašce. Když jsem pochvíli zvedla, všimla jsem si, že nad třídní knihou stojí dívka a zaujatě si v ní čte. Hned na to zalapala po dechu. Přiběhla ke skupince, která se kolem mě utvořila a zamávala papírkem. "Ona je z New Yorku!" Ihned jsem cítila, že se jejich zájem zvýšil.
Dívka, která do té doby seděla přede mnou otočená zády, se obrátila. Měla světle hnědě dlouhé vlasy, oříškové oči a na tváři falešný úsměv. Ten jsem poznala dokonale.
"Ahoj, já jsem Caitlin." Nátahla ruku. Potřásla jsem jí. "Annabell."
"Ty seš fakt z New Yorku?" Vypísla blondýna po Caitlině levici. "Sklapni Kim," umlčela ji. Bylo jasné, že Caitlin tu má post královny.
"No, vlastně jsem z New Jersey."
Většina lidí se zatvářila zmateně.
"To je kousek od New Yorku," vysvětlila jsem.
"No dobře. No, dovol abysme se představili. Já jsem teda Caitlin Boothová. Tohle je Kim," ukázala na tu blondýnku, která se trochu nuceně usmála.
V tu chvíli si do středu kroužku prostrčil židli nějaký kluk. Až po bližšpohledu jsem zjistila, že je to ten vůl ze včerejška. "Čau holky," zaradoval se, chytil za boky první holku, co měl nejblíž a povalil si jí na nohy. Já bych v té chvíli vylétla 10 metrů vysoko, ale ta dívka se jen hlasitě zahihňala a začala mu přejíždět rukou vlasy. Vypadalo to jasně, chodili spolu. Ale jedno mi bylo jasné - nebyla to ta holka, s jakou se ocicmával včera.
"Kdes byl první hodinu, miláčku?" Vyzvídala, zatímco mu s vlasů vynadavala jakési smítko. "Ale, měli jsme s klukama menší posezení za školou." Jo, ještě z něj byl cítit kouř. Nakrčila jsem nos. No, a pak se mě všimnul. "Kdo je tohle?" Jedno dobré zjištění - nepamatoval si mě. "To je Annabell, kreténe," ulevila si Caitlin přičemž se na ni jeho holka zlostně podívala. Ale on se jen usmíval. Byl až tak "v pohodě", že jsem začínala mít pocit, že možná za tou školou jen nekouřili...
"Annabell, tohle je Kretén, ale někdy mu říkáme Aron. A to je jeho holka, Sarah."
"A tohle je Rose," pokračovala po kruhu a jakási menší dívka poněkud zavalitější postavy na mě mrkla.
"Layla." Hubeňoučká dívka s havraními vlasy se na mě zamračila. Nebo teda aspoň nejevila známky přátelství.
Tak to pokračovalo ještě dlouhou minutu, než jmenovala všechny, kteří se kolem mě postavili.
"A Jamie-Lynn." Brutenka se na mě pozbudivě usmála.
V té chvíli jsem byla schopá vyjemnovat asi pět jmen, ale absolutně bych nevěděla, komu patří. Holt nemám paměť na jména.
" Jaký je to žít v NY?" Ozvala se znovu vysokým hláskem Kim (ano, tuhle jsem si zapamatovala). Caitlin jen zakoulela očima, zamumlala něco o vlezdoprdelkách a nechala je, aby mě (skoro) všechny ostaní holky bombardovali otázkami. V těch momentech se většina kouků zse odsunula někam jinam, poněvadž moje nové spolužačky se víceméně ptali jen na módu a celebrity.
"A potkala si už někoho slavnýho?" Když jsem jim s radostí odpověděla, že jsem jednou na ulici potkala Brada Praisleyho, všichni se zmateně zamračili a začali zase mluvit, jestli jsem už třeba viděla Lucuse Gila nebo Joshe Duhamela bez trička. Teď jsem zase nevěděla koho myslí ony, tak jsem odpověděla, že jsem jednou viděla na pláži bez trička Zacka Efrona (velká, velká lež). V tu chvíli začali pištět jako střelený a začali se mě ptát na všeljaké detaily.
Zachránilo mě zvonění.
Holky se sklesle vrátili na své místa a začali tahat z tašek učebnice. Já jen dál tiše seděla na místě. Mezitím dveřmi proudily žáci z chodeb. Až asi 8 minut po zvonění se ve dveřích objevil učitel. Byl starší, asi před 50, prošedivělé vlasy a výraz typu Proč jste mě tahali z postele? Hned za ním do třídy tiše vplul Ian a klidně si sedl na své místo.
Hodina probíhala v pohodě. Učitel byl teda trošku přísnější a nějak se mu nelíbilo, že nemám učebnice, ale nakonec to překous. Podobě probíhal i zbytek dne. Jen o přestávkách si mě vždycky někdo odchytl a ještě se mě na něco ptal. Nejvíc se mi zatím zamlouvala dívka jménem Julie, které se mě taky zeptala na nějaké inteligentní otázky, jako třeba, proč jsem se sem přestěhovala a kde to bydlim. Právě proto jsem jí ze třídy nejvíc důvěřovala, a právě proto jsem si ji oddchytla, když odzvonila poslední hodina.
"Prosimtě, kde je tady ředitelna? Nebo teda sekreteriát? Mám si tam ještě něco vyřídit."
"Kancelář? Tady na prvních schodech nahoru, pak doleva a pak už jen malou uličkou doprava kolem záchodů. Snad to najdeš. Nepůjdu s tebou, protože já už musim rychle do jídelny. Tak čau zítra, Bell," zamávala na mě ještě. Jen jí jsem prozradila, že se mi víc líbí, když mi lidé říkají Bell než Anno nebo Annabello.
Vzala jsem si svoje věci (těch moc nebylo) a vyšla ze třídy. V hlavě jsem si přehrávala Juliin návod, abych něco nezapomněla, přestože to byl popis celkem krátký, ale já dokážu zapomenout všechno. Byla jsem tak zabraná do sebe do trasy, že jsem si nevšimla, když proti mně ze schodů vykročila nějaká holka. Všimla jsem si jí, až když seděla na zadku a vzduchem létali papíry.
"Ježiš promiň," začala jsem se hned omlouvat a snažila jsem jí pomoct ze země. "Já jsem tě neviděla."
"V pohodě," s úsměvem se zvedla z pohlady sama. Pak se zarazila. "Hele, tebe neznám. Jsem Ginnifer."
 


Anketa

Jaro nebo Léto?

Jaro!
Léto!
Obě

Komentáře

1 Lizart Lizart | Web | 2. července 2012 v 13:26 | Reagovat

Hezký příběh =O)

2 Efie Efie | Web | 2. července 2012 v 19:55 | Reagovat

perfektní pribeh moc se ti povedl :D

3 Sheepy Casser Sheepy Casser | Web | 14. července 2012 v 11:56 | Reagovat

Dobré, sice trochu delší s pár chybkami, ale i tak se mi to čte dobře. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.