Zpátky do Sedla - 1. kapitola - Nový život 2/2

10. června 2012 v 12:00 | Ilorin |  Zpátky do Sedla

Tak, druhá půlka prvního dílu. Tentokrát trošku kratší.




Zírala jsem na jediné slovo, neschopná ho přečíst. Písmenka mi na papíře rozpustile přeskakovala. Kdykoli jsem se zaměřila na jedno slovo, unikl mi význam toho posledního. Tak ospalá jsem byla.
Až když jsem si asi po páté pročítala tu stejnou větu, neschopná ji pochopit, jsem to vzdala. Odtrhla jsem oči od textu a prudce zamrkala. Za tu dobu se už setmělo a pouze já jsem si to neuvědomila, neboť jsem měla přesně nad sebou zapnuté světlo.
Dlouze jsem zívla. I mě samotnou překvapila, jak jsem unavená.
"Klidně si pospi. Sice už tam budem, ale i ty, jako živý tvor máš nárok na spánek," snažil se mě uspat táta a skoro nepozorovaně se usmál.
"Ne, to je dobrý," odpověděla jsem jedovatě. Nevím, kde se ve mě ta hrubost vzala. "Já to vydržím."
"Jak chceš zombie," poznamenal otčín podíval se na mě těma svýma hnědýma očima. Tančili v nich veselé jiskřičky.
"Radči sleduj silnici," poradila jsem mu a otočila se zády k němu. Zadívala jsem se z okna. Stále jsem zahlédla i ty velké hory jako předtím, ale teď už byli opravdu maličké.
A já jsem zase přemýšlela. Tentokrát ale ne o New Yorku, ale o té knížce. Četla jsem jí už mnohokrát, ale stále jsem věřila, že se nakonci milující dvojce políbí a všechno bude bezva. Stále jsem věřila, že nastane Happy End.
Ale nikdy nenastal. Ať jsem věřila, jak jsem chtěla - nikdy se neuskutečnil polibek.
A je divné, že všechny pohádky i různé reklamy hlásí jediné slovo - Víra. Stačí jen věřit.
Nestačí.
Když jsem byla malá a ještě nechápala, co se to mámě vlastně stalo, každý den jsem seděla na lavičce před domem a koukala na blízkou lesní cestu. A věřila, že se máma vrátí. Že jen tak vyjede z lesa na statném grošákovi a všechno bude jako dřív.
Přijde mi to jako moje životní klišé i prokletí. Vždy v něco věřím a ... Nic. Prostě nic.

"Vstávej Bell, už jsme tam," ozvalo se z veliké dálky.
Vystřelila jsem ze sedačky. "Co, co? Já jsem..." ...usnula.
"No, člověk se ti nemůže divit, jeli jsme 9 hodin vkuse," poznamenal s úsměvem taťka a dál se věnoval řízení. Uvědomila jsem si, proč že mě to vlastně vzbudil. "Už tam jsme?"
"Podívej se dopředu."
Možná necelý kilometr od nás se temnou nocí rýsovalo městečko - scéna jak z romantického filmu. S pravidelnými intervali byli vidět puliční lampy a byla patrná i světla v domácnostech.
Greenville.
 


Anketa

Upřímný názor na moje psaní!!!

Moc dobré, vážně 58.8% (20)
Četla jsem už lepší... 20.6% (7)
No moc dobře se mi to nečte 14.7% (5)
TO MÁ BÝT VTIP? 5.9% (2)

Komentáře

1 Miss.PerlanQa Miss.PerlanQa | Web | 10. června 2012 v 13:12 | Reagovat

Veľmi pekne napísané :-) Aj keď kratšie :-) Teším sa na ďalšiu kapitolu, pretože sa mi príbeh páči :-)

2 Darkness Darkness | Web | 10. června 2012 v 18:04 | Reagovat

Super :-). Jsem zvědavá, co Bell čeká :-).

3 world-of-si-m-s world-of-si-m-s | 17. června 2012 v 14:31 | Reagovat

To už tu taky bylo ne? No nevadí, ráda jsem si to přečetla znovu. Už máš i druhou kapitolu, takže je jí jdu rychle číst, Ilorin mě se ta povídka strašně líbí... :-)

4 Ilorin Ilorin | Web | 17. června 2012 v 14:35 | Reagovat

[3]: No, už to tu bylo, ale to už jsem smazala. Byla to něco jako ochutnávka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.