Zpátky do Sedla - 1. kapitola - Nový život 1/2

3. června 2012 v 12:00 | Ilorin |  Zpátky do Sedla
Tak, tady máte první díl mé povídky Zpátky do Sedla. Aktuálně se píše 4. kapitola, ale většina jsem delší, naž abyste to četli vcelku, tak to budu kouskovat. A tady máte první půlku první kapitoly nazvané Nový Život.
Váš názor prosím do komentářů, kritiku snesu.
P.S. Do příštího dílu udělám úvodku
P.P.S Takovéto "kousky" budou prozatím vycházet každou neděli.

Avatar od Heidy



Než tenhle příběh začneme, měla bych vám o sobě něco říct.
Ahoj, jmenuju se Annabell Riten. Narodila jsem se před 15 lety v Texasu. Máma odtamtuď pocházela. Ale potom máma umřela a vše se změnilo.
Když mi bylo 5, jela máma do jízdárny. Milovala koně. Ale cestou jí před auto vběhnul zatoulaný kůň. Máma auto stočila a narazila do stomu u cesty.
Našli ji už mrtvou.
Táta hned prodal dům a chtěl mě odvést do New Yorku nebo okolí. Nakonec ho ale moji prarodíče, kteří bydleli ve stejném městě jako my, aby mě u nich nechali. odůvoďnovali to tak, že by si napřed vydělat v NY nějaké zásoby, aby se o mě mohl starat. A tak jsem zůstala v Texasu.
Těch dalších pět let bylo nejlepší mého života. Děda a babi byli moc hodní a mně u nich bylo dobře. A jelikož žili v Texasu, jezdila jsem dál na koni. Už jsem na něm jezdila jako malá s mámou, ale táta to pak utnul. Jenže pak tam táta už nebyl.
Díky lidem z města jsem se naučila jezdit dobře western a i házet lasem. Mohla jsem jezdit každý den, jak se mi zachtělo. Sledovat z koňského hřbetu východ i západ slunce. Bylo to prostě úžasné.
Krátce po oslavě mých 11 narozenin se ozval táta. Řekl, že si v NY našel dobrou práci, koupil malý domek v New Jersey a zaplatil školné. Tak jsem si zbalila kufry a nedobrovolně opustila ráj.
Znechuceně jsem zavřela časopis a ukázovačkem jsem přeladila stanici na rádiu. Zaposlouchala jsem se do hudby a po chvíli jsem se otočila na sedadle, abych viděla dozadu. Stěhovák jel hned za námi.
Smutně jsem se odvrátila a vzpomínala na NY. Žila jsem tam 4 roky a už jsem si dokonce začala zvykat věčné mumlání v metru. Ale ne, táta musel vzít tuhletu debilní práci. Když o tom mluvil poprvé, říkal něco s kanceláří a že to určitě odřekne. Postupem měsíce se z toho v jeho podánní stala dobrodružná mise. Tak to táta prostě příjmul. A tak se kvůli té pitomé, zatracené práci vláčíme přes půl Ameriky - Ta práce je v malém městečku Greenville v samém středu Indiany. Jedinou výhodou toho všeho je, že je to necelý kilomert k jezeru Leitercreek. A to je dobře - miluju vodu. Ale furt to nespraví všechno ostatní - moře, kamarády, školu... To všechno je projednou pryč.
Zahnala jsem chmurné myšlenky a pro rozptílení jsem se naklonila z okna. Cítila jsem ten čerstvý vzduch, který vlál kolem mě. Vědela jsem, že tenle vzduch nikdy nepoznal továrnu. Nikdy nepoznal civilizaci. Ale nebyla jsem si jistá jestli je to pro mě dobře nebo špatně.
Nechápejte mě špatně - měla jsem ráda přírodu, ale za ty roky v NY jsem si už zvykla na městský ruch a obrovské mrakodrapy. A vlastně jsem nechtěla svůj život nějak zásadně měnit. ale stalo se.
Ale vraťme se zase do přítomnosti.
Zasunula jsem hlavu do auta a prohlédla si krajinu. Napravo od silnice tvořily horizont statné hory. Vypadaly malé, ale kdoví, jak jsme od nich daleko. Před horami se země měnila v jakési zrcadlo - muselo tam být jezero nebo řeka. Podél té vodní plochy se táhl tmavý les. Na samém kraji lesa jsem viděla vysoké budovy a kouř - městečko. Tam by se mi líbilo, ale místo toho jedem na to pitomý, pos°aný...- Já vím, asi to moc odsuzuji ale...
"Je to ještě daleko?" zamumlala jsem a stále ještě pozorovala krajinu.
"Už jenom asi 2 hodiny, Bell," odpověděl řidič. Táta.
"Fajn" odpověděla jsem jednoznačně a podívala se na něj. Nechápu proč, ale zrovna dneska na cestu si vzal svojí nejlepší košili (no alespoň podle něho) a nové boty. Nechápu, proč potřebuje ke stlačení jedné páčky lepší boty. Ale co, to že táta je divnej už víme dávno, tak proč se tím zabívat i dál, že?
"Fajn," přitakala jsem ještě jednou a vzala jsem do ruky svou oblíbenou knížku, abych se zabavila.
Takhle skončila naše nejdelší konverzace během cesty.
 


Anketa

Upřímný názor na moje psaní!!!

Moc dobré, vážně 58.8% (20)
Četla jsem už lepší... 20.6% (7)
No moc dobře se mi to nečte 14.7% (5)
TO MÁ BÝT VTIP? 5.9% (2)

Komentáře

1 Miss.PerlanQa Miss.PerlanQa | Web | 3. června 2012 v 13:39 | Reagovat

Celkom na prvá kapitola zaujala :-) Určite budem čítať aj  ďalej :) Dokážeš nádherne písať! :-)

2 Darkness Darkness | Web | 3. června 2012 v 17:54 | Reagovat

Zaujalo mně to, myslím, že má Bellin táta novou přítelkyni. Jinak jestli to píšeš jako knížku, možná bych upravila ten začátek, kde se představuje a zasadila to někam do děje :). Nijak to ale nevadí, už se těším na další část :).

3 world-of-si-m-s world-of-si-m-s | 17. června 2012 v 14:28 | Reagovat

To už tu bylo, ne? :-)
Moc pěkné, když to čtu, tak se mi promítá v hlavě, jako film, takže na tom asi něco dobrého bude, i když se přiznám - nemám ráda knížky o koních...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.